Daňové plánování

Společnosti se primárně nehodí pro běžné podnikání. Nespadají totiž pod žádné ochranné smlouvy (o zamezení dvojího zdanění, o ochraně investic apod.). Akutně tak hrozí, že při chybném použití správce daně uplatní proti této společnosti respektive jejímu odběrateli srážkovou nebo zajišťovací daň.

Principem je změna osoby odpovědné za zdanění z nerezidentního poplatníka na rezidentního plátce příjmů. Protože stát zdroje má omezené možnosti vymáhání daňové povinnosti přímo na nerezidentním poplatníkovi, vynutí si tak splnění této povinnosti přímo na rezidentu vyplácejícím zdaňovaný příjem. Tohoto plátce lze v Česku daleko účinněji kontrolovat a daňově postihovat a tím jej „motivovat“ k řádnému zdanění vyplácených příjmů. Nejde přitom ze strany plátce příjmů o úhradu daně za jiného poplatníka, nýbrž je z příjmů určených nerezidentovi sražena určitá částka, kterou plátce poukáže přímo českému správci daně.

Kdy se zajištění daně neprovádí

1. poplatník je rezidentem Evropské unie nebo státu tvořících Evropský hospodářský prostor (EHP),
2. poplatník je rezidentem smluvního státu a Smlouva s tímto státem neumožňuje příjem v Česku zdanit.
.
Další možnosti jsou v maloobchodě a u nájemného fyzických osob. Zde však pro existenci zařízení dodavatele je snadné placení daní poskytovatelem vynutit.